Pracovní cesta může pro zaměstnance na jedné straně znamenat příjemné zpestření pracovní doby, na druhé straně může přinést také řadu problémů – typicky například ve chvíli, kdy musí zaměstnanec zajistit hlídání dítěte. Co když ale na hlídání nikoho nesežene a zaměstnavatel na pracovní cestě trvá? Lze ji jednoduše odmítnout?
| Mám dvouletého syna, o kterého pečuji sama. Z finančních důvodů jsem se vrátila na částečný úvazek do práce. Nyní mě chce zaměstnavatel poslat na dvoutýdenní pracovní cestu na druhý konec republiky. Tvrdí, že to po mně může chtít, protože jsem s tím souhlasila v pracovní smlouvě. Já ale nemám nikoho, kdo by se mi po tu dobu o syna postaral, a s sebou ho vzít nemůžu. Opravdu musím jet? Nešlo by vzít souhlas zpět? |
Vyslání na pracovní cestu
Pracovní cestou se rozumí dočasné vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce na jiné místo, než je sjednané v pracovní smlouvě. Zaměstnanec tak může být zaměstnavatelem vyslán do jiné obce, ale také do zahraničí – vždy však pouze na dobu nezbytné potřeby zaměstnavatele.
Podle konkrétní pracovní pozice a účelu dané pracovní cesty se tak délka pracovní cesty může výrazně lišit – zaměstnanec tak může být vyslán na pracovní cestu v rozmezí od několika hodin nebo dní, až po několik měsíců.
Souhlas zaměstnance
Zaměstnavatel ale může zaměstnance vyslat na pracovní cestu, jen když se s ním na tom dohodne. Souhlas s vysláním přitom nemusí být písemný – zaměstnanec tak může udělit souhlas i ústně před vysláním na konkrétní pracovní cestu nebo také konkludentně – tedy tak, že se prostě na pracovní cestu vypraví.
V praxi však zaměstnanec běžně poskytuje svůj souhlas s vysláním na pracovní cesty již v pracovní smlouvě. Takto udělený generální souhlas se pak vztahuje na všechny budoucí pracovní cesty – další svolení s každou jednotlivou cestou už se (až na níže uvedené výjimky) nevyžadují.
Zvláštní ochrana některých zaměstnanců
Zákoník práce přiznává určitým skupinám zaměstnanců vyšší míru ochrany, která se mimo jiné vztahuje i na možnost zaměstnavatele vyslat zaměstnance na pracovní cestu. Mezi takto „chráněné“ zaměstnance patří například těhotné zaměstnankyně, zaměstnanci pečující o dítě do věku 8 let a také osaměle žijící zaměstnanci pečující o dítě mladší 15 let.
Zvýšená ochrana těchto zaměstnanců spočívá v tom, že zaměstnavatel potřebuje jejich souhlas před každou pracovní cestou. Je to tedy výjimka z pravidla, podle kterého stačí, že dá zaměstnanec souhlas s vysíláním na pracovní cesty v pracovní smlouvě.
Shrnutí
Vzhledem k tomu, že sama pečujete o dvouletého syna, patříte mezi chráněné zaměstnance. Není tedy důležité, že jste souhlas s vysíláním na pracovní cesty udělila již dříve (v pracovní nebo jakékoli jiné smlouvě se zaměstnavatelem). Zaměstnavatel vás totiž nyní může na pracovní cestu vyslat pouze v případě, že budete s konkrétní pracovní cestou souhlasit. Doporučujeme proto, abyste mu toto pravidlo připomněla a jednoduše odmítla jet na pracovní cestu.
Jestliže by na vás zaměstnavatel i nadále naléhal a vy byste na pracovní cestu neodjela, zaměstnavatel nemůže toto jednání posuzovat jako porušení vašich povinností.
zdroj novinky.cz
2024 ©